České, moravské a slezské pošty v letech 1938 – 1945
Období let 1938 – 1945 je pro náš národ obdobím, které přinášelo jen trauma a podstatou změnu životních podmínek obyvatel po uplynulých 20 letech svobody od vzniku republiky. Nové podmínky se promítaly do všech sfér života obyvatel a nejinak tomu bylo i v poštovnictví. Věnujme se v této práci osudům pošt i poštoven, změnám jejich názvů, změnám jejich zařazení, podřízenosti, dále pak daty nově otevíraných a jiných naopak rušených. V jednotlivých částech se seznámíme s přehledem jednotlivých služeben jak v Protektorátu, tak i na územích zabraných Německem. Dále pak s polským záborem Těšínska a pošt na tomto území. Rovněž se seznámíme s přehledy o poštách rušených či nově otevíraných. Doplněn je i přehled o rušení pošt na nově vzniklých vojenských prostorech. Zajímavé pohledy přinese i přehled o poštovních služebnách z pohledu současného územního členění.
Historií našich pošt v celém období 1938 – 1945 je nutno se zabývat ve dvou samostatných oblastech. Jednak je to území pohraničí odtrženého od ČSR po mnichovském diktátu – časově lze toto období zařadit mezi říjen 1938 a květen 1945. Druhou oblastí je území Protektorátu Čechy a Morava v období březen 1939 až květen 1945. Historické okolnosti, které vedly k podepsání mnichovské dohody a následné ztrátě rozsáhlých pohraničních území a později ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava na zbylém okleštěném území, jsou všeobecně známé a není třeba se s nimi v této práci znovu zabývat. Připomeňme si však, jak bylo území našeho pohraničí začleněno do systému územní správy Německé říše a podobně i několik slov o územním členění Protektorátu Čechy a Morava.
Naše pohraniční oblasti, které počátkem října připadly pod správu Německa, byly vůči říši územně odlehlé a navíc natolik „neforemné“ než aby bylo možné z nich vytvořit samostatný územní celek. Došlo tedy k rozdělení těchto území jednak k již existujícím říšským krajům (resp. župám na území bývalého Rakouska) a jednak ze zbytku, kde zabrané území bylo přece jen širší, byla vytvořena samostatná nová říšská župa sudetská.
Celá oblast Šumavy byla začleněna do vládního kraje (Regierungsbezirk) Regensburg – později též zvaného Regierungsbezirk Niederbayern und Oberpfalz – a území rozděleno do třech okresů (Landkreis): Kašperské Hory (Bergreichenstein), Železná Ruda (Markt Eisenstein) a Prachatice (Prachatitz).
Nejjižnější část Čech byla začleněna do říšské župy Horní Dunaj (Reichsgau Oberdonau) a rozdělena do dvou okresů: Český Krumlov (Krummau an der Moldau) a Kaplice (Kaplitz).
Území kolem Českých Velenic a celé jihomoravské pohraničí bylo začleněno do říšské župy Dolní Dunaj (Niederdonau). Zde byly vytvořeny tři nové okresy: Nová Bystřice (Neubistritz), Znojmo (Znaim) a Mikulov (Nikolsburg). Mimo to ještě bylo 11 obcí kolem Českých Velenic zařazeno pod správu Landkreis Gmünd, 5 obcí pod správu Landkreis Horn a konečně 37 obcí jižně od Dačic a Jemnic pod správu Landkreis Weidhofen an der Thaya.
Podobně byla rozdělena i severovýchodní Morava. Zde však sehrály svoji roli v dělení území historické souvislosti. Celé území Hlučínska, které bylo k ČSR připojeno v roce 1920 (a částečně ještě i 1923) bylo nyní začleněno zpět k říši pod správu vládního kraje Oppeln a připojeno k okresu Ratibor. Podobně Těšínsko, které bylo předmětem sporu s Polskem v roce 1920, bylo téměř celé (malá část při Frýdku zůstala československá a v roce 1939 se stala součástí Protektorátu) připojeno k Polsku. Již po roce pod vlivem událostí v Evropě však bylo spolu s částí polského Slezska připojeno k vládnímu okresu Kattowitz a vytvořen samostatný okres Teschen.
Ze zbývajících území západních, severních a východních Čech a ze severní Moravy byla vytvořena samostatná říšská župa sudetská (Reichsgau Sudetenland). V rámci této nové župy byly zřízeny tři vládní kraje (Regierungsbezirk) a to Karlovy Vary (Karlsbad), Ústí nad Labem (Aussig) a konečně Opava (Troppau).
Území spravované z Karlových Varů tvořily okresy od Horšovského Týna na jihu až po Kadaň na severu. Od Chomutova dál na východ až po Broumov bylo území spravováno z Ústí nad Labem a konečně celá severní Morava včetně oblasti Orlických hor byla spravována z Opavy. Je při tom zajímavé, že území Sudetské župy netvořilo jeden územní celek. U Náchoda, kde se záborem česko-německá hranice neposouvala, se dělilo území župy na dvě samostatné části. Pro východní se užíval název Ostsudetnland (velice často ho budeme spatřovat v názvech pošt), pro větší západní část se však název Westsudetnland příliš nevžil. Zmíněné vládní kraje byly dále členěny na okresy a to buď na venkovské (Landkreise) nebo na městské (Stadtkreise), V prvním období byla celá Sudetská župa rozdělena na 43 venkovských okresů. Postupem doby se územní správa zdokonalovala, takže už v roce 1942 se počet venkovských okresů zvýšil až na 53 a vzniklo ještě 5 okresů městských.
Vládní kraj Karlovy Vary (v roce 1941 bylo sídlo kraje přeneseno do Chebu) tvořilo 13 venkovských okresů: Horšovský Týn, Stříbro, Planá, Teplá, Cheb, Aš, Falknov nad Ohří, Nejdek, Karlovy Vary, Žlutice, Podbořany, Kadaň a Žatec. Později přibyly ještě okresy Mariánské Lázně, Kraslice, Loket, Jáchymov a Vejprty. Mimo to vznikly ještě dva městské okresy osamostatněním Chebu a Karlových Varů.
Vládní kraj Ústí nad Labem tvořilo v prvním období 16 okresů: Chomutov, Most, Duchcov, Teplice-Šanov, Ústí nad Labem, Litoměřice, Děčín, Varnsdorf, Česká Lípa, Dubá, Liberec, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Vrchlabí, Trutnov a Broumov. Později vznikly ještě okresy Bílina, Šluknov, Rumburk a Německé Jablonné a mimo to ještě dva městské okresy Ústí nad Labem a Liberec.
Vládní okres Opava tvořilo v prvním období 14 okresů: Králíky, Lanškroun, Moravská Třebová, Zábřeh, Šumperk, Frývaldov, Rýmařov, Bruntál, Krnov, Šternberk, Opava, Vítkov, Bílovec a Nový Jičín. Později vznikly ještě okresy Svitavy a Moravský Beroun a naopak zanikl okres Vítkov. Dále vznikl samostatný městský okres Opava.
Síť správních úřadů v Protektorátu Čechy a Morava byla členěna na tzv. Oberlandráty (Oberlandrats-bezirk) a ty pak dále na politické okresy (Politische Bezirk). V prvním období okupace bylo v Čechách 23 a na Moravě 12 oberlandrátů, jejich počet se však od konce dubna 1939 stabilizoval tak, že jich bylo 12 v Čechách a 7 na Moravě. Po správních úpravách provedených k 15.červnu 1942 byl počet snížen na celkových 7 a od 1.září 1944 již jen na 6.
Od dubna 1939 do května 1942 měl Protektorát Čechy a Morava následující správní systém:
| P.Č. | Oberlandrát | Okresy |
|---|---|---|
| 1 | Brno | Brno-hlavní město země, Brno-venkov, Kyjov, Hodonín a Tišnov |
| 2 | České Budějovice | České Budějovice, Jindřichův Hradec, Třeboň a Týn n. Vltavou |
| 3 | Hradec Králové | Dvůr Králové n. Labem, Hradec králové, Náchod, Nové Město n. Metují, Rychnov n. Kněžnou a Žamberk |
| 4 | Jihlava | Dačice, Jihlava, Moravské Budějovice, Nové Město na Moravě, Třebíč a Velké Meziříčí |
| 5 | Jičín | Hořice, Jičín, Jilemnice, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Nová Paka, Semily a Turnov |
| 6 | Kladno | Beroun, Kladno, Louny, Rakovník a Slaný |
| 7 | Klatovy | Domažlice, Blatná, Klatovy, Přeštice, Sušice a Strakonice |
| 8 | Kolín | Čáslav, Český Brod, Kolín, Kutná Hora, Nový Bydžov, Nymburk a Poděbrady |
| 9 | Kroměříž | Holešov, Kroměříž, Valašské Meziříčí a Vyškov |
| 10 | Mělník | Brandýs n. Labem, Kralupy n. Vltavou, Mělník a Roudnice n. Labem |
| 11 | Německý Brod | Humpolec, Chotěboř, Kamenice n. Lipou, Ledeč n. Sázavou, Německý Brod, Pelhřimov a Vlašim |
| 12 | Hranice | Hranice, Olomouc-město a Olomouc-venkov |
| 13 | Pardubice | Chrudim, Litomyšl, Pardubice, Polička a Vysoké Mýto |
| 14 | Plzeň | Hořovice, Kralovice, Plzeň a Rokycany |
| 15 | Praha | Jílové, Praha-hlavní město, Praha-venkov a Říčany u Prahy |
| 16 | Prostějov | Boskovice, Litovel a Prostějov |
| 17 | Tábor | Benešov, Milevsko, Příbram, Písek, Sedlčany a Tábor |
| 18 | Zlín | Uherský Brod, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín |
Od června 1942 do srpna 1944 se správní systém Protektorátu Čechy a Morava změnil takto:
| P.Č. | Oberlandrát | Okresy |
|---|---|---|
| 1 | Brno | Boskovice, Brno-hlavní město země, Brno-venkov, Hodonín, Kyjov, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Vyškov a Zlín |
| 2 | Budějovice | Budějovice, Humpolec, Ledeč n. Sázavou, Pelhřimov, Tábor a Třeboň |
| 3 | Hradec Králové | Dvůr Králové n. Labem, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Litomyšl, Náchod, Nový Bydžov, Nymburk, Pardubice, Rychnov n. Kněžnou, Semily, Turnov a Vysoké Mýto |
| 4 | Jihlava | Jihlava, Moravské Budějovice, Nové Město na Moravě, Telč, Třebíč a Velké Meziříčí |
| 5 | Moravská Ostrava | Hranice, Kroměříž, Litovel, Místek, Moravská Ostrava, Olomouc-město, Olomouc-venkov, Prostějov, Přerov, Valašské Meziříčí a Vsetín |
| 6 | Plzeň | Domažlice, Klatovy, Kralovice, Písek, Plzeň-město, Plzeň-venkov, Strakonice a Sušice |
| 7 | Praha | Benešov, Beroun, Čáslav, Český Brod, Brandýs n. Labem, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Louny, Mělník, Mladá Boleslav, Praha-jih, Praha-sever, Příbram, Rakovník, Roudnice n. Labem, Sedlčany a Slaný |
| 8 | Praha-hlavní město |
Nyní si všimněme rozdělení Československa v říjnu 1938 z pohledu současného správního členění státu. Na území odtrženého pohraničí zůstaly celé dnešní okresy Tachov, Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín, Jeseník, Bruntál a Opava. Z řady dalších dnešních okresů se pak mimo naše území ocitla jejich menší či větší část. Tak příkladně okresy Česká Lípa a Karviná byly zabrány až na nepatrná území celé. Z okresu Šumperk zůstaly v Protektorátu jen dvě pošty – Loštice a Moravičany, z okresu Nový Jičín zůstaly jen čtyři pošty – Hodslavice, Veřovice, Tichá a Frenštát pod Radhoštěm. Stejně tak i čtyři pošty z okresu Liberec – Všelibice, Sychrov, Svijany 1 a 2. Z okresu Český Krumlov zůstalo jen pět pošt a to Brloh, Křemže, Besednice, Velešín a Zlatá Koruna.
Větší počty pošt zůstaly v Protektorátu v okresech Jablonec nad Nisou (8), Domažlice (9), Trutnov (10), Prachatice (12), Litoměřice, Znojmo a Břeclav (16), Louny a Svitavy (17) a konečně Jindřichův Hradec a Plzeň-sever (18). Naopak u jiných okresů zůstaly jejich větší části v Protektorátu. Tak příkladně v okresech Olomouc a Náchod bylo zabráno 17 pošt, Klatovy (16), Ústí nad Orlicí (15), Rychnov nad Kněžnou (12), Semily a Frýdek-Místek (10). Ještě menší území bylo zabráno z dnešního okresu Plzeň-jih a Přerov – jen tři pošty, z okresu České Budějovice jen čtyři pošty. Zdá se být nepravděpodobné, že došlo k záborům i ve Středočeském kraji, došlo však k tomu dokonce ve třech okresech. Na Mladoboleslavsku to byla jediná pošta Dolní Krupá u Mnichova Hradiště, v okrese Mělník pošty Liběchov a Vidim a v okrese Rakovník dokonce šest pošt – Jesenice u Podbořan, Oráčov, Německé Hořovice, Hořesedly, Kolešovice a Kounov. Pohraniční zábor se dotkl i vlastní Plzně, když byly zabrány Litice u Plzně s dnešní poštou Plzeň 16.
Okresů Jičín, Blansko, Brno-venkov a Třebíč se zábory území dotkly jen na velmi malém území a netýkaly se pošt. Pro úplnost je nutné ještě vyjmenovat okresy, které celým svým současným územím zůstaly v Protektorátu Čechy a Morava. Byla to samozřejmě Praha se svými okresy -východ a -západ, dále středočeské okresy Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Nymburk a Příbram. Z dalších pak Pelhřimov, Písek, Strakonice, Tábor, Rokycany, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, Brno-město, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Prostějov, Uherské Hradiště, Vyškov, Zlín, Žďár nad Sázavou a Vsetín.
Autor: Jiří Kratochvíl